Po parlamentních volbách dne 8. října 2021

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Přiznejme si, že možností parlamentních voleb, kterými si občané zvolí ze stranické nabídky členy poslanecké sněmovny a tím i složení celostátní vlády, si teoreticky velmi vážíme. Přišly po vládě jedné strany, kterou přinesla socialistická revoluce po 2. válce světové. Existovala 40 let, od r. 1948 do revolučního převratu r. 1989. 0d tohoto převratu se u nás střídají vlády, složené ze zvolených představitelů soupeřících několika stran. Stran, zdůvodněným programem hájit zájmy té nebo oné společenské skupiny. O vlivu a moci jednotlivých stran rozhodují zčásti voliči, počtem hlasů, které kandidátům existujících stran poskytují. Je v tom přirozený základ demokracie, vlády lidu, lidem a pro lid. A lid, pokud je informován, se jich účastní s nadějemi i s napětím. Jde o to, kdo bude zvolen a jak své vítězství uplatní. Jak který politický program bude realizován.

Od uvedeného návratu občanských voleb u nás uběhlo 32 let. Ten „sametový“ převrat neznamenal ovšem jen demokratizaci veřejného života uplatněním volebního práva. Přinesl zároveň obnovu kapitalismu, kapitalismu v nové podobě, v podobě neoliberalismu. To se ovšem dálo mimo informace a rozhodování většiny voličů. Ti objevovali tuto skutečnost postupně a se smíšenými pocity. Charakter těchto minulých voleb bude tématem historiků.

My se teď budeme zabývat jen čerstvými výsledky voleb posledních. Je to aktualita. Aktualita nečekaná, překvapivá, neuvěřitelná. Naprosto ojedinělý je výsledek hlasování, který se týká pravice (zastánci svobody podnikání a hromadění zisků) a levice (zastánci sociální spravedlnosti).

Co říkají voliči?

Část voličů se raduje z vítězství pravice (ODS, KDU-ČSL, TOP- O9), část cítí neblahé zklamání z prohry levice (Soc. dem., KSČM). Levice se po prvé v našich dějinách ani do parlamentu nedostala. Takže z parlamentu zmizela, nebude ani v opozici! (V opozici bude asi jen osamělý Tomio Okamura, SPD, 9,56%). Neomezenou vládu bude mít pravice. Nebude zastávat nic z toho, co si levice přála, oživovat vlast a vlastenecké tradice, nebude bojovat proti diktátu z Bruselu, proti vazalství v NATO, proti antinárodnímu působení neziskovek, proti kolaborantsky zaprodaným médiím apod.

Četli jsme názor, že „volby ovládly neoliberální a neokonservativní síly, které budou kriminalizovat dosavadní vládu a odevzdají stát bankám a Američanům, jak to před rokem a půl udělali Slováci.“

Slyšeli jsme, že „mnoho známých je ohromně zklamáno, jak to, že voliči mohli volit strany, které rozkradly naši republiku a další, které avizovaly vytvořit koalici, naprosto proti zájmům naší vlasti. Snad ještě president něco vymyslí a obrousí ty nejhorší hrany...“

Co dělali voliči?

Vzali jsme na vědomí, že zejména mladší generace nemají žádoucí osvětu a příslušné vzdělání a jsou mediálně přímo odnárodňovány.

K chybějící osvětě a nedostatku pochopení našeho politického řádu by ovšem dnes patřil i rozbor předvolebních kampaní. Nezmýlíme se, když budeme konstatovat, že před 4 lety, kdy se Andrej Babiš stal předsedou vlády, mobilizovaly se dosavadní ambiciózní politické síly k boji proti němu. Na rozdíl od nich se nový premiér nehonosil nijakým uceleným koncepčním programem, který by bylo možno napadat a kritizovat. Opíral se o své bohaté zkušenosti marketingové, podnikatelské, holdingové. A tak se jediným terčem protivládní kritiky stal on sám. Jako aktivní podnikatelská osobnost. Politickým programem se stal „antibabišismus,“ hanobení všeho, co premiér řekl, co udělal. Stal se představitelem korupčního a ziskuchtivého chování všech světových miliardářů. Oni ovšem budí respekt a obdiv. Jeho osobnost však nesouhlas, nevoli, odpor. Stále větší odsouzení, protože se provinil „střetem zájmů“ a nedbal dost na „imidž“ mezi světovládci. A ambiciózní představitelé stran, které měly sice v minulosti řadu skandálních přečinů, byli rázem čistí obhájci morálních pravidel a nezáludné nabídky a poptávky. Smysl současného předvolebního hnutí byl redukován na vyobcovní provinilého A.Babiše z pozice premiéra.

Volební výsledky:

Pravicové strany se od r. 1989 podílely na problematické popřevratové vládě a na růstu vlastní moci, na privatizacích a restitucích, na mezinárodních komerčních a politických kontaktech a na hromadění zisku. Přitom se prezentovaly i zcela nepřijatelnou účastí na protičeských projektech od obnovy habsburského monarchismu až po revanšismus po válce odsunutých Němců.

Tyto strany se dohodly na koalici, v které se společně zúčastní voleb, aby získaly více hlasů než Babišovo hnutí Ano. Jednotlivým stranám by se to nepodařilo, ale koalice měla součtem úspěch. Společenství strany ODS, KDU-ČSL a a TOP-09 Babišovo hnutí překročilo. Pravicová koalice získala 27,79% hlasů, Babišovo Ano 27,12%

A účastníka voleb nutně napadá, proč levicové strany také nevytvořily alianci a nedostaly se společně do sněmovny? Občan, který nevidí do politického zákulisí, ten tomu nerozumí.

Závěry:

Výsledky voleb jsou svědectvím nedostatku osvěty, kterou žádal jako podmínku uvědomělé demokracie již Masaryk. K témuž tématu patří neomezená a bezohledná moc mediálních prostředků, které manipulují své sledovatele podle přání svých financujících vlastníků. Tady se potvrzuje postřeh Karla Čapka. Moderní prostředek násilí je propaganda, která zbavuje postižené svobody vědomí, svobody poznání, volby a rozhodnutí. A další závěr spočívá v požadavku spojit levicové strany v jednotnou levicovou opozici. Ujmout se iniciativy, neodmítat spolupráci. Přes drobné názorové rozdíly je tu společný program sociální a národní. Je to program společného úsilí o svrchovanost České republiky, o Evropu svrchovaných a rovnoprávných národních států, o sociální spravedlnost a o mír. !